Zahrada DivYzná

Pojďte s námi zasadit a vypěstovat otevřenou zahradu, na které se bude dařit rostlinám i blízkým vztahům! Chceme se tu naučit pěstovat skutečné jídlo i inspirativní přátelství.

Designérka Jana Vařechová Holoubková se už delší dobu zajímá o to, jak se žije dětem v dětských domovech. Často se setkává s tím, že pokud jde o materiální zajištění, děti nic nepostrádají. To, co jim zpravidla chybí, je intenzivnější kontakt s okolním světem a s místní komunitou. Tohle „odtržení“ způsobuje navíc nedostatečný zájem o hostitelskou péči, díky které by mohly děti trávit alespoň víkendy na návštěvě v přirozeném prostředí spřátelené rodiny. S tím souvisí i další zkušenost, kterou Jana časem udělala se zahradami kolem dětských domovů: Jejich možnosti nebývají využité, prostor většinou slouží spíše jako hřiště a klasické zahradě, na níž se dá pěstovat, kompostovat a pozorovat přírodu, se podobá minimálně. Společné zahradničení má přitom velký socializační i terapeutický potenciál. Ze všech těchto poznatků vznikl nápad pokusit se v blízkém sousedství dětského domova založit komunitní zahradu, kde by se při společné práci mohly potkat děti s dospělými „zahradníky“ z místní komunity v Krásné Lípě a okolí. Projekt se všech sil podporuje také ředitelka dětského domova Sofie Wernerová, která má podobnou zkušenost jako Jana a chuť začít „měnit poměry“. Chce vybudovat otevřený domov a zahradu, která bude mít terapeutický přesah a pomůže dětem léčit traumata, s nimiž do domova přicházejí.

• 

MÍSTO

Shodou okolností se v těsném sousedství dětského domova nachází i pozemek vhodný pro realizaci projektu. Zanedbaný kout městského parku je pro náš záměr jako dělaný a město, kterému pozemek patří, nám jej k vybudování komunitní zahrady poskytlo. Děkujeme!

PROJEKT ZAHRADY

Přes zimu jsme hlavně spřádali plány: Spolu s dětmi jsme nakreslili pocitovou mapu zahrady, podle které designérka Jana Holoubková Vařechová vytvořila projekt:

Dětský domov je jako ostrov osaměle plující na mapě města. Přejeme si, aby nezůstal zapomenutý. Aby byl objeven. Leží v zeleni, a ta leží ladem. Cestičky zarostly. Je třeba zakročit proti nevšímavosti, ujmout se opuštěné půdy, osázet ji dobrými nápady a oživit prostor. Jsme realisté – bereme, co je. Naše zahradničení je divoké. … Děláme divy z ničeho, a pak se divíme. Nevadí nám ohnutá záda, ani špína za nehty. Abychom hrábli rukama do hlíny, nepotřebujeme rukavice. Tahle zahrada je proces. Cesta je cíl. Nikdy nebude učesaná, upravená, ani hotová. Nudná a dokonalá. Všechno se tu dá zkusit, nic se nedá pokazit. Zahradničení je záminka, jak se potkat. Navázat konverzaci. Nevíte, o čem mluvit? Pro začátek se bavme třeba o ředkvičkách. Červených a veselých, až to pálí. Každý sem může přijít a být v kontaktu. Zasadit bramboru, uvidět motýla, potkat přátelství, zanechat stopu. V blátě i v srdci.